METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak odoberieme od slova „Immortal“ sedem písmen, vznikne nám I - a to už nie je náhoda. Po (dnes už vieme, že dočasnom) rozpade IMMORTAL si tak Abbath vytvoril projekt, kde by mohol realizovať svoje skryté hudobné vízie a snáď aj naskočiť na v súčasnosti populárnu vlnu black’n’rollu. Možno sa tu nájdu aj nejaké tie vyššie ambície, ale v prípade „Between Two Worlds“ skutočne nevidím a hlavne nepočujem nič, čo by potvrdzovalo zámer I zájsť niekam ďalej alebo úplne inam.
Ako tak pozerám, hneď v úvode som stihol vyriecť pomerne ostrý ortieľ a ďalej by nemalo zmysel plytvať časom, no minimálne za minulosť si to Abbath, jeho tvorba a reklamne zvučné mená v zostave (GORGOROTH, ENSLAVED) zaslúžia. V konečnom dôsledku to nevypálilo až tak zle. Napriek tomu, že Abbathovi spoluhráči nie sú totožní s minulosťou, bude po prvých taktoch „The Storm I Ride“ každému, kto čo i len trochu zakopol o tvorbu IMMORTAL, že sa jedná o istý druh derivátu. Určite budete počuť tradičné riffy nesúce sa celou ich kariérou, až sa divíte, prečo tento album nemohol vyjsť pod pôvodnou značkou. Nuž, nemohol, lebo by ho pravoverní blackeri asi zavrhli a spolu s ním aj vtipnú pandiu družinu. Dôležitejší ako popis spoločných čŕt je však v tomto prípade popis odlišností. V prvom rade je to asi celkové vyznenie albumu, ktoré je výrazne posunuté do rockovejšej a ľahšej polohy. Aj keď je základ riffov položený v temnej minulosti, tak jemnejší zvuk im dáva pomerne melodickú tvár, na ktorú je v konečnom dôsledku kladený dôraz. Podobné konštatovanie je možné v prípade Abbathovho vokálu, ktorý nie je tak drsný a snaží sa aj melodicky spievať alebo aspoň ten svoj charakteristický hlas trocha melodizovať. Taktiež nejakých klepavých eskapád sa nedočkáme a vychutnáme si skôr dynamickú strednetempú melodiku. Celý metalovo rockový základ je prekladaný klenutými hymnickými sólami a občasnými basovými výpadmi. Ako sme u IMMORTAL zvyknutí, množstvo skladieb má tradičný epický nádych, ako napríklad „Mountains“, „Far Beyond The Quiet“, „Between Two Worlds a tak ďalej, v kontraste s hitovkami ako „Days Of North Winds“ alebo „Cursed We Are“. Názvy týchto skladieb nepíšem samoúčelne, malo by z nich byť zrejmé, že opäť sa tématicky budeme točiť okolo snehových búrok, večne zasnežených hôr, severských bojovníkov, severskému tichu a podobne (radšej nepokračujem).
Aby som to nejako výstižne zosumarizoval: kto má chuť na IMMORTAL v ľahšom rockovejšom balení, nech sa páči. Tak, to bolo asi až príliš výstižné... nuž, čo... ešte trocha vtipného textu si dáme, aby bolo každému jasné, že sme ďaleko od minulosti neutiekli:
"Mountains of ice, come in my sight ... platforms made by wind...
Mountains of ice, come in my sight ... platforms made for kings..."
Kto má chuť na rockovejší IMMORTAL a chce si vyplniť čakanie na ich novinku, tomu "Between Two Worlds" poslúži.
6,5 / 10
1. The Storm I Ride
2. Warriors
3. Between Two Worlds
4. Battalions
5. Mountains
6. Days of North Winds
7. Far Beyond the Quiet
8. Cursed We Are
Between Two Worlds (2006)
Jednim uchem tam, druhym ven
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.